Prosinec 2011

Antikoncepce veřejné dopravy v Ústí

16. prosince 2011 v 9:52 | Karel Nepraš |  Strana zelených
Vyrážím trolejbusem do města. Dneska mám volno. Pojedu na výlet do Dubic. Je krásný den.
Překvapilo mne, že na zastávce skoro nikdo nestojí, přitom čtyřka má jet už za chvíli. Zvláštní. Dojde mi, že se o víkendu měnily jízdní řády, v úleku kouknu na vývěsku. Je to ale dobré, žádné změny. Čekám. Delší dobu nervózně přešlapující pán vedle mě s sebou najednou trhne a vyběhne do silnice, klikčkuje kolem auta a hned vidím proč. U ´žlutýho hnusu´ vedle divadla stojí čtyřka, nakládá cestující a ještě, než ji pán doběhne, odjíždí. Moje zpomalená reakce už na autobus nestačí ani zdaleka. Naštavný dojdu k zastávce, zjistím, že další jede až za čtyři hodiny, vrátím se na místo odkud čtyřka jezdívala dříve a ještě se ujistím, že opravdu na zastávce nevisí žádné upozornění o změně stanice. Polohlasem ještě sprostě zanadávám.
Super výlet. Tak si teda půjdu koupit tu novou legitku, stejně jsem to chtěl dneska udělat. Dojdu k okýnku pod Grandem a řeknu si o roční. Vím, že se mělo zdražovat, ale když po mně paní požaduje o jedenáct set korun víc než loni, rozmrzele odcházím, tolik teď u sebe nemám. Z letáku ještě zjišťuju, že jsem na tom ale vlastně docela dobře, důchodci jezdí teď dráž o víc než polovinu, mládež o dvě třetiny. Obloha se začíná zatahovat. Koupím si radši něco na sváču a pojedu domů. Do Dubic už se stejně slušně nedostanu a počasí teď navíc vypadá trochu podezřele.
Ke Grandu přijíždí úplně nový trolejbus. "Ňákej krátkej." To bude ten typ, co se plánujou nakupovat v rámci ´obnovy vozového parku´. Narváno až po střechu. Sotva se vejdu do prostoru u dveří. Přeprava hospodářských zvířat hadr. Na dalších zastávkách už to některý lidi vzdávaj, jenom menší a mladší ještě vyplňují poslední skuliny. Jsem rád, když mě konečně na Dukelácích dav vystupujících vytlačí ven, taky už jsem doma. Spustil se liják. Probíhám kolem zastávky na směru do města. Čeká tu tak patnáct lidí. Sedmi se podařilo narvat pod přístřešek, ostatní se nevejdou a moknou. Asi někdo chce, abychom radši seděli doma na zadku. Tak to ale nebude.
Tento příběh se nestal, ale mohl se stát. Všechny dílčí události se v posledních týdnech přihodily různým lidem v Ústí a vycházejí z reálných kroků, kterými vedení města "podporuje" veřejnou dopravu.