Duben 2008

Mapování orchidejí v Českém středohoří

25. dubna 2008 v 12:40 Botanika
Oblastní muzeum v Litoměřicích ve spolupráci se Správou chráněné krajinné oblasti České středohoří, pracovníky Univerzity Jana Evangelisty Purkyně a dalšími dobrovolníky z Ústecka, Děčínska, Českolipska a Litoměřicka připravuje podklady pro výstavu a doprovodnou publikaci, která bude mapovat historické a současné rozšíření orchidejí na území Českého středohoří.
Shromažďování historických literárních údajů a dokumentace z muzejních herbářových sbírek probíhala v průběhu zimních měsíců. V této době již začínají terénní exkurze, jejichž hlavním cílem je ověřování výskytu vybraných druhů, a to především na lokalitách, z nichž existuje malé množství údajů nebo jsou tyto údaje starého data.
Pokud máte zájem, můžete s mapováním pomoci i Vy, možnosti jsou v zásadě následující:
1) Pomoc při mapování orchidejí na vybraných lokalitách
S ohledem na místo bydliště, případně oblast, ve které se pohybujete se můžete po domluvě na některém z níže uvedených kontaktů zapojit do revizí historických i současných lokalit vybraných druhů.
2) Pomoc při kompletaci dostupných údajů
Pokud máte k dispozici nějaké osobní zápisky nebo nepublikované informace obsahující informace o výskytu vstavačovitých v Českém středohoří, budeme velice rádi za jejich poskytnutí. S jejich pomocí tak bude výsledný přehled rozšíření úplnější. Záznam takového nálezu by měl v ideálním případě obsahovat: lokalizaci, popis biotopu, početnost populace (slovně nebo počtem exemplářů), datum nálezu a jméno nálezce. Samozřejmě však každý i dílčí údaj bude využit a určitě platí, že je lepší mít nějaký údaj třeba duplicitně než o jiný přijít.
Kde máme zatím největší rezervy? Chybí nám především údaje o aktuálním (tj. cca po roce 1995) výskytu některých běžnějších druhů, především Listera ovata a Epipactis helleborine s str., u nichž dosud shromážděné množství informací s největší pravděpodobností neodráží skutečné větší rozšíření. Dále například prozatím postrádáme aktuální údaje o výskytu Dactylorhiza fuchsii v Milešovském středohoří.
Konečným cílem projektu je především osvěta v oblasti ochrany přírody a popularizace Českého středohoří jako přírodního unikátu jehož význam daleko přesahuje hranice regionu. Na území Českého středohoří rostlo historicky 37 druhů orchidejí. Podle současných znalostí jich již dvanáct vyhynulo nebo je delší dobu nezvěstných a i proto tato skupina rostlin představuje důležitý ukazatel negativních zásahů do přírodního prostředí, kterým si v minulosti náš kraj prošel. Protože však alespoň některé druhy dokáží reagovat také na pozitivní změny a do přírody se pomalu navrací, představují znalosti o vývoji výskytu orchidejí důležitou učebnici vlivu člověka na prostředí kolem něj.
Kontakty:
Mgr. Karel Nepraš, Oblastní muzeum v Litoměřicích, Dlouhá 173, 412 01 Litoměřice, carlinepras@seznam.cz, tel.: 416 731 339, 723 850 631
Mgr. Roman Kroufek, Katedra primárního vzdělávání, Pedagogická fakulta Univerzity J. E. Purkyně, kroufek@gmail.com
NAVRCHOLU.cz

Upíři mezi rostlinami

6. dubna 2008 v 21:40 Botanika
Rdousiti čočku
Na suchých travnatých stráních a skalách Českého středohoří se může pozorný návštěvník setkat s neobvyklými zástupci rostlinné říše, zárazami. Jejich zvláštní životní cyklus, vzhled i vzácnost z nich dělají skutečné pozoruhodnosti středoevropské přírody a mnoho botaniků je proto považuje za jedny z nejzajímavějších a nejkrásnějších rostlin.
Orobanche, odborný název pro zárazy, původně značil rostlinu cizopasící na čočce. Jde o slovo řeckého původu, v němž základ orobos znamená čočku a anchó slova rdousit nebo škrtit. Postupem času se toto pojmenování rozšířilo na více než 100 příbuzných druhů cizopasících i na jiných rostlinách. Také český název jedné skupiny záraz - mordovky - je vcelku výmluvný a odkrývá jejich základní vlastnost, tedy parazitismus.
Rostliny bez fotosyntézy
Zárazy jsou takzvaní holoparazité, to znamená, že vodu i všechny živiny získávají z hostitelské rostliny. Bez ní nemohou existovat. Když se semeno dostane do blízkosti vhodného hostitele, určité látky z jeho kořenů semeno "rozpozná" a to v něm podnítí klíčení. Z nepatrného semínka začne vyrůstat směrem k hostiteli tenký výběžek. Ten postupně vroste mezi vodivá pletiva kořenů hostitelské rostliny a začne z nich čerpat látky potřebné k dalšímu růstu. Postupně vytvoří na kořenu hlízovitý základ rostliny a po nashromáždění dostatku živin vyroste nad povrch půdy a vykvete.
Protože jsou zárazy úplně závislé na svém hostiteli, ztratily zcela chlorofyl. Jejich listy se z toho důvodu v průběhu vývoje redukovaly a mají vzhled nenápadných hnědých nebo černých šupin, v jejichž buňkách vůbec neprobíhá fotosyntéza. Absence zeleného barviva dává vyniknout podkladové barvě lodyhy, ale zejména květů, které v závislosti na druhu a podmínkách prostředí nabývají nejrůznějších barev od bělavé, žluté, červené, modré a fialové až po různé odstíny hnědé.
Svědkové chladných stepí
Všechny druhy záraz původních na území České republiky jsou vzácné a zařazené do Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin ČR. Zatímco ty relativně běžnější se ještě vyskytují řídce roztroušeně na větší části území, mnoho druhů je velmi vzácných a roste v celém státě dohromady jen na několika lokalitách. Mezi ně patří například záraza namodralá (Orobanche coerulescens) nebo záraza šupinatá (Orobanche artemisiae-campestris), druhy, které se na naše území rozšířily v době ledové jako součást vegetace chladné pelyňkové stepi v předpolí kontinentálního ledovce. Během postupného oteplování a zvlhčování klimatu pak s rozvojem lesa ubývalo jejich přirozených biotopů a do dnešních dnů se tak ve střední Evropě mohly zachovat pouze na místech, která nikdy zcela nezarostla. Mluvíme tak o nich jako o indikátorech přirozeného bezlesí a jejich současnými biotopy proto jsou především skalnaté srázy a stepní lysiny.
Adrenalinová zábava
Z toho důvodu může být někdy hledání těchto rostlin vcelku adrenalinovou záležitostí, která není vhodná pro osoby trpící závratěmi. "Když jsme před dvěma lety vyrazili pozorovat velmi vzácné druhy záraz s přáteli na Kozí vrch v údolí Labe mezi Ústím a Děčínem, mohla se naskytnout náhodnému pozorovateli zajímavá podívaná. Na úzké skalní římse desítky metrů nad řekou se tísnilo šest dospělých lidí, kteří neustále popocházeli, klekali na zem, pak se posunuli o dva metry a zase si klekali. K tomu všemu vykřikovali, nahlas se radovali." Když tedy uvidíte na jaře na stráních zmateně pobíhající postavy, nemusí se vždy jednat o uprchlé chovance, byť tak mohou zdálky (a někdy i při bližším ohledání) působit. Mějte tak pro podobná individua pochopení.
Zabijáci konopí
Dosud byla řeč pouze o zárazách rostoucích na přírodních stanovištích. Ovšem některé druhy se adaptovaly a dokáží se úspěšně šířit třeba i v obdělávané půdě. Příkladem je třeba z důvodu používání herbicidů dnes již velmi vzácná mordovka větevnatá (Phelipanche ramosa), která však v minulosti byla lokálně významným plevelem tabákových, rajčatových a konopných kultur. Snadno se totiž šíří díky drobounkým semenům, jejichž hmotnost se pohybuje v řádu setin miligramu. Těch dokáže jediná rostlina vyprodukovat desítky tisíc. Když se tedy zemědělci tento druh rozšířil na poli, určitě nehýřil spokojeností, jakou takový nález vyvolá u studentů přírodovědecké fakulty. Napadené rostliny sice nehynuly, ale výskyt mordovky podstatně snižoval výnosy. Navíc semena zůstávala v půdě a držela si i více než 10 - 15 let klíčivost.
Hledání ztracených pokladů
Další pozoruhodnou vlastností záraz jsou mnohaleté absence výskytu. Tato vlastnost je typická zejména pro výše zmíněné druhy skalních stepí. Příkladem může být druh popsaný pro vědu z území Čech, mordovka nachová česká (Phelipanche purpurea subsp. bohemica). "V Českém středohoří byla tato záraza, rostoucí u nás mimoto už pouze v Českém krasu, považována dlouhá léta za vyhynulou. Bylo to ale neprávem. Při jednom výletě na lokalitu, odkud byla udávána botaniky naposledy z konce 19. století se nám podařilo nalézt několik rostlin. Radost to byla obrovská, protože se podařilo objevit druh jehož celkový počet lokalit v ČR bychom spočítali na prstech jedné ruky." Jak se zdá, zárazy dokáží přečkat ať už ve formě semen nebo v nezjistitelné podzemní fázi vývoje dlouhá léta, i desetiletí, aby při výskytu optimálních klimatických podmínek vyrostly nad zem, vykvetly, odplodily, uschly a na dlouhou dobu se doslova ztratily z povrchu zemského. Vlastní nález a zejména přesné určování záraz je navíc komplikován tím, že kvetou krátkou dobu a na jejich zastižení v terénu je tak nutné trefit doslova jediný správný týden v roce.
Až tedy budete vyrážet na jarní výlety v údolí Vltavy, Labe nebo třeba do jihomoravských pahorkatin, zkuste mít oči otevřené a třeba budete mít štěstí a na klenoty naší přírody narazíte.
Článek byl v mírně upravené verzi publikován v časopise Koktejl v dubnu 2008.
NAVRCHOLU.cz