Osobní stránky Karla Nepraše na Blog.cz

Do předtiskové přípravy se pomalu dostává Botanický průvodce Ústeckem, Ústí nad Labem - Dolní Zálezly, který jsme během předjaří sepsali spolu s Romanem Kroufkem, jsme sami zvědaví, jak to nakonec dopadne. Vydání finančně zaštítilo město Ústí nad Labem, většinu fotografií dodal Míra Pida, grafiku zajišťovala Imaginemedia s. r. o.

Během podrobného floristického mapování, které v roce 2011 probíhalo v území mezi Ústím nad Labem a Dolními Zálezly se překvapivě podařilo objevit novou lokalitu velmi vzácného druhu orchideje - kruštíku ostrokvětého pravého (Epipactis leptochila subsp. leptochila). Nalezen byl při úpatí svahů mezi Větruší a Hostovicemi při samotném okraji zastavěného území města Ústí nad Labem. Výskyt kruštíků z dané lokality byl známý již od roku 2002, teprve v loňské sezóně se ovšem podařilo zdejší rostliny zastihnout kvetoucí a přiřadit je k taxonu E. leptochila subsp. leptochila. Determinaci na základě sebraných a konzervovaných květů potvrdil později také zpracovatel rodu Epipactis pro Květenu České republiky, pan Petr Batoušek.

Kruštík ostrokvětý pravý byl v České republice poprvé zaznamenán teprve v roce 2008 v Milešovském středohoří u Štěpánova (Nepraš et Batoušek 2009). Podle novějších informací se ovšem zdá, že byl do té doby jako obtížně determinovatelný taxon především přehlížen. V roce 2011 byl tak například nalezen také v Doupovských horách (O. Bušek in litt.) a další nálezy i v jiných územích lze pravděpodobně očekávat. Přesto se pravděpodobně jedná o druh vzácný, protože například na Moravě, kde probíhá podrobný průzkum rozšíření zástupců rodu Epipactis již řadu let, dosud nebyl nalezen.

V Českém středohoří bylo dosud zjištěno 8 druhů a poddruhů rodu Epipactis. Snadno odlišitelné jsou za květu kruštík bahenní (E. palustris), k. tmavočervený (E. atrorubens) a k. modrofialový (E. purpurata). U dalších druhů je již situace komplikovanější. Jsou totiž vzájemně velmi podobné a k jejich spolehlivému odlišení je třeba pečlivé studium stavby květu a případně i dalších znaků. Zjednodušeně řečeno vypadají všechny tyto ostatní druhy jako kruštík širolistý pravý (E. helleborine subsp. helleborine), který je nejběžnějším druhem rodu jak v Českém středohoří, tak v celé naší republice, na rozdíl od něj jsou ale výrazně vzácnější. K. polabský (E. albensis) roste v Českém středohoří vzácně ve vlhkých lesích, především v nivách potoků, k. širolistý oddálený (E. helleborine subsp. orbicularis) byl dosud nalezen na jediném místě při úpatí Lovoše, k. růžkatý (E. muelleri) byl loni po více než dvaceti letech nalezen v NPP Bílé stráně a o kruštíku ostrokvětém pravém již byla řeč.

S určováním kruštíků to tedy není vždy úplně snadné, každopádně platí, že se jedná o pozoruhodné a dosud ne zrovna dokonale prozkoumané zástupce naší přírody zasluhující pozornost. Pokud budete mít štěstí a při svých toulkách přírodou na nějaký ten kruštík narazíte, může dobrá fotografie detailu květu napomoci určení, o který druh se jedná.

Vyrážím trolejbusem do města. Dneska mám volno. Pojedu na výlet do Dubic. Je krásný den.

Překvapilo mne, že na zastávce skoro nikdo nestojí, přitom čtyřka má jet už za chvíli. Zvláštní. Dojde mi, že se o víkendu měnily jízdní řády, v úleku kouknu na vývěsku. Je to ale dobré, žádné změny. Čekám. Delší dobu nervózně přešlapující pán vedle mě s sebou najednou trhne a vyběhne do silnice, klikčkuje kolem auta a hned vidím proč. U ´žlutýho hnusu´ vedle divadla stojí čtyřka, nakládá cestující a ještě, než ji pán doběhne, odjíždí. Moje zpomalená reakce už na autobus nestačí ani zdaleka. Naštavný dojdu k zastávce, zjistím, že další jede až za čtyři hodiny, vrátím se na místo odkud čtyřka jezdívala dříve a ještě se ujistím, že opravdu na zastávce nevisí žádné upozornění o změně stanice. Polohlasem ještě sprostě zanadávám.

Super výlet. Tak si teda půjdu koupit tu novou legitku, stejně jsem to chtěl dneska udělat. Dojdu k okýnku pod Grandem a řeknu si o roční. Vím, že se mělo zdražovat, ale když po mně paní požaduje o jedenáct set korun víc než loni, rozmrzele odcházím, tolik teď u sebe nemám. Z letáku ještě zjišťuju, že jsem na tom ale vlastně docela dobře, důchodci jezdí teď dráž o víc než polovinu, mládež o dvě třetiny. Obloha se začíná zatahovat. Koupím si radši něco na sváču a pojedu domů. Do Dubic už se stejně slušně nedostanu a počasí teď navíc vypadá trochu podezřele.

Ke Grandu přijíždí úplně nový trolejbus. "Ňákej krátkej." To bude ten typ, co se plánujou nakupovat v rámci ´obnovy vozového parku´. Narváno až po střechu. Sotva se vejdu do prostoru u dveří. Přeprava hospodářských zvířat hadr. Na dalších zastávkách už to některý lidi vzdávaj, jenom menší a mladší ještě vyplňují poslední skuliny. Jsem rád, když mě konečně na Dukelácích dav vystupujících vytlačí ven, taky už jsem doma. Spustil se liják. Probíhám kolem zastávky na směru do města. Čeká tu tak patnáct lidí. Sedmi se podařilo narvat pod přístřešek, ostatní se nevejdou a moknou. Asi někdo chce, abychom radši seděli doma na zadku. Tak to ale nebude.

Tento příběh se nestal, ale mohl se stát. Všechny dílčí události se v posledních týdnech přihodily různým lidem v Ústí a vycházejí z reálných kroků, kterými vedení města "podporuje" veřejnou dopravu.

Korupční kauza na Státním fondu životního prostředí má neuvěřitelné další dějství. V reakci na chystané hlasování o nedůvěře vládě Petra Nečase se v úterý sešly špičky koaličních stran s prezidentem a uzavřely mezi sebou a za prezidentovy garance "gentlemanskou dohodu". Co si pod tímto pojmem máme představit ovšem zůstává skryto, protože samotná dohoda je tajná. To je vskutku nečekaný a nepochopitelný krok, ke kterému se odhodlala vláda postavená na tématu boje proti korupci, navíc v době, kdy probíhá vyjasňování vážné korupční aféry na Ministerstvu životního prostředí. Ačkoli ještě nedlouho před hlasováním nebylo jasné, zda vláda důvěru dostane, nakonec se to stalo, ale paradoxně na základě naprosto netransparentní občanům skryté dohody. Nemělo by takové rozhodnutí stát spíše na naprosto jasných a veřejně prezentovaných argumentech a závěrech? Je to opravdu dobrý signál od vlády boje proti korupci?

Na ministerstvu životního prostředí je v posledních dnech živo. Jak je patrné z vyjádření, která k nám vzápětí doléhají z Hradu, děje se tak k veliké nelibosti nejvyššího, rozumějte pana prezidenta. Rezignaci totiž oznámil ministr Drobil, se kterým si profesor Klaus tolik rozuměl. Prezidentovi je velmi líto, že díky kauze, která podle Klausových slov na Drobila nevrhá špetku stínu, musí tento historicky nejlepší a vlastně první opravdový ministr životního prostředí v České republice odstoupit. Je fascinující, jak brilantního soudce máme v čele naší země, když bez důkladného prošetření celé kauzy má v nevinně některých zúčastněných předem jasno. Jen by mne zajímalo, jestli by se pan prezident tak vehementně bral za osobu ministra, kdyby se v totožné situaci ocitl na stejném resortu řekněme dříve úřadující Martin Bursík. Ten byl ovšem s Klausem ve výrazném názorovém nesouladu, chtěl chránit klima, podporovat obnovitelné zdroje energie, zálohovat plastové lahve nebo nechat Šumavu napospas přírodě. V postavě pana Drobila se prezident konečně dočkal. Drobil nejenže vnesl na MŽP pořádek, ale především konečně pravý pohled na věc a výše uvedené nehoráznosti. Proti tomu je odpovědnost za korupci v nejvyšších patrech svěřeného úřadu nevýznamným detailem. Nebo ne? Ať posoudí čtenářky a čtenáři. Podle mne je každopádně Drobilova rezignace dobrou zprávou pro přírodu a krajinu České republiky a to bez ohledu, jak celá korupční kauza dopadne. Rezignací Drobila Česká republika totiž nepřišla o ministra životního prostředí, slovy mého známého: "pouze ztratila druhého ministra průmyslu".

Nejsme tu jen před volbami
Přestože jsme v minulém volebním období neměli v zastupitelstvu města žádného zástupce, pro občany jsme pracovali, troufám si tvrdit, více než mnoho řádně zvolených zastupitelů. Aktivně jsme vystupovali na podporu trvale udržitelných forem dopravy ve městě a za čistší a klidnější centrum města, přívětivé především pro pěší a cyklisty a otevřené přednostně hromadné dopravě. Po opakovaných jednáních s primátorem se nám podařilo dojednat zveřejňování podkladů pro jednání zastupitelstva všem občanům a připravit půdu pro pořizování záznamů z jednání zastupitelstva, které je již nyní po rekonstrukci zasedací místnosti realizovatelné. Pod petici za záchranu zástavby starých domů u České besedy se nám podařilo získat více než dva tisíce podpisů.

Kdykoli se na nás lidé obrátili s nějakým problémem, vždy jsme se snažili jim v rámci našich možností pomoci při jeho řešení. S občany Vaňova jsme jednali o možnostech jiného využití areálu bývalé Prefy, který dnes slouží jako překladiště sypkých směsí a negativně ovlivňuje obytné a rekreační funkce přilehlé části labského údolí. Ve Strážkách jsme se zapojili do procesu přípravy silničního obchvatu osady, který je trasován přes nejcennější partie přilehlého lesa. V centru města na Růžovém paloučku dlouhodobě spolupracujeme s místními, kteří z hygienických i funkčních důvodů nesouhlasí se záměrem zástavby tamní stavební proluky.

Získané podněty od občanů stejně jako naše vlastní představy jsme v poslední době přetavili do podrobných námitek ke vznikajícímu novému územnímu plánu města. Územní plán je jedním z nejdůležitějších rozvojových dokumentů každé obce, a tak jsme byli sami překvapeni, že jsme byli jedinou politickou stranou, která se k jeho návrhu v rámci připomínkového řízení vyjádřila. Nebyli jsme zde pro občany jen před volbami a máme jasné představy, kam by naše město mělo směřovat. Snažíme se pracovat dlouhodobě a především koncepčně. Tím se významně odlišujeme od naprosté většiny kandidujících stran a sdružení, byť nám některé jako občanské aktivity připadají sympatické.

Poslední jednání Zastupitelstva městského obvodu Ústí nad Labem - město v tomto volebním období, které se konalo v úterý 21. září, s sebou přineslo jeden zajímavý bod jednání. Byla jím směna pozemků v místní části Ústí nad Labem - Strážkách s podnikatelem Petrem Ryšavým, o níž si jmenovaný prvně požádal již letos na jaře. Samotná žádost o směnu pozemků je jistě legitimní a pan Ryšavý na ni má právo. Pozoruhodnější je ale již fakt, že ve všem podstatném totožná směna již byla projednávána na červnovém jednání zastupitelstva, kde poměrem hlasů 12 pro, 1 proti, 8 se zdrželo nebyla(!) schválena. Pro přijetí usnesení je totiž třeba 14 hlasů. Pan Ryšavý si tedy v létě požádal o projednání směny pozemků znovu, rada městského obvodu se zařazením bodu na program jednání zastupitelstva opět souhlasila a tentokrát již se svou žádostí uspěl. Hlasování Zastupitelstva MO ÚL-město na úterním jednání skončilo 15 pro směnu, 4 proti, 2 se zdrželi.
Osobně jsem se hlasováním vyslovil proti směně, protože město díky ní přijde o pozemky, které by měly sloužit podle nového územního plánu jako plocha pro výstavbu komunikace při severovýchodním okraji Habrovic. Nepřipadá mi logické, aby se město strategických pozemků zbavovalo bez jakéhokoliv závazku kupujícího, přestože ekonomicky se o nevýhodnou směnu nejedná.

Více otevřenosti, méně svévole
Obrovské finanční prostředky jsou poslední dobou v Ústí směrovány nahodile do několika velice nákladných akcí, jejichž přínos či potřebnost je nezřídka přinejmenším diskutabilní. Příkladem mohou být přemrštěné investice 200 milionů korun do rekonstrukce ulice Malá Hradební, 80 milionů do Městských sadů či 75 milionů do lanovky na Větruši. Mému chápání se pak zcela vymyká připravovaný záměr výstavby podzemního parkoviště pod Lidickým náměstím za čtvrt miliardy. Přitom se zde dlouhá léta vedou dalekosáhlé rozpravy na témata, jako jsou obnova vozového parku MHD, nedostatek míst ve školkách, rozvoj cyklostezek, zlepšení kvality ovzduší, čistoty a podobně. Prostředky města jsou ale omezené a ve chvíli, kdy jsou neprozřetelně utopeny v betonu, nezbývá již na jmenované potřebnější, leckdy přitom i řádově méně nákladné záležitosti.

Úkolem zvolených zástupců Strany zelených bude v první řadě vrátit rozmáchlé budovatelské ambice předchozí politické garnitury do reálných kolejí. Souběžně s tím hodláme významným způsobem posunout také zapojení Ústečanů do spolurozhodování o vývoji našeho města. Nedostatečná informovanost se opakovaně po celé dosavadní volební období stávala terčem kritiky. Přesto bez širší veřejné diskuze byly z nejužšího vedení města prosazovány další štědře financované "hurá akce", které by po detailnějším projednání pravděpodobně mnohdy nebyly realizovány vůbec nebo by byly alespoň korigovány. Osobně proto budu usilovat o zavedení institutu pravidelných místních referend a důvěryhodných anket. Samozřejmostí bude maximální dostupnost informací pro občany.

Na začátek nějaké informace o mně....

Mgr. Karel Nepraš

Lídr kandidátky pro volby do Zastupitelstva města Ústí nad Labem.

30 let, botanik, obvodní zastupitel
tel: 723-850-631

Kdo jsem?
Jmenuji se Karel Nepraš, mám skvělou manželku Radku a úžasného syna Matěje. Narodil jsem se a celý dosavadní život žiji na Ústecku. České středohoří, které naše město obklopuje, považuji za jednu z nejkrásnějších a přitom nejvíce nedoceněnou krajinu České republiky. Pro mne se jedná o krajinu nejmilejší.

Proč kandiduji?
Po čtyřleté zkušenosti z komunální politiky si dovoluji prohlásit, že důvod je nasnadě: do zastupitelstva města kandiduji, protože Ústí nad Labem chybí udržitelné moderní koncepce rozvoje, které by braly seriózně ohledy na kvalitu života lidí a životního prostředí ve městě. Ve vedení města jednoznačně chybí političky a politici, kteří by daná témata brali za svá. Domnívám se, že zastupitelstvům města Ústí by prospěly jiné úhly pohledu a zelení zastupitelé a zastupitelky je mohou poskytnout. Osobně chci této změně maximálně napomoci

V minulém týdnu se vyrojily články varující před skokovým nárůstem ceny elektrické energie, který nás v příštím roce čeká díky dotacím do fotovoltaiky. Hodně se hovoří o penězích, málo o pozitivech udržitelné energetiky a už vůbec ne o motivech zveřejnění těchto informací. Je faktem, že k určitému prodražení elektrické energie vinou špatně schválené zákonné úpravy dojde a je chybou poslanců napříč politickým spektrem, že přeci jen přemrštěné dotaci nedokázali zabránit. Jenže. Zdražení vinou obnovitelných zdrojů spíše nebude tak výrazné, jak se nyní tvrdí, ale vyvolat patřičné emoce je pro některé hráče velmi výhodné. Navíc. Již před avizovaným zdražením patří cena elektřiny v ČR k těm nejvyšším v Evropě a to rozhodně k průkopníkům obnovitelných zdrojů nepatříme, takže je spíše namístě ptát se jaktože máme tak drahou elektřinu již nyní. Jestli nebude na vině náhodou absolutní monopol ČEZu a jestli se této firmě náhodou nehodí obnovitelné zdroje uložit k ledu, jelikož by její výsadní postavení a zisky mohly nahlodávat. Obnovitelné zdroje jsou v dlouhodobém výhledu cestou k energetické samostatnosti domácností , udržitelnému způsobu vývoje a čistšímu životnímu prostředí. Má proto smysl je rozumně podporovat i finanční motivací, jen je samozřejmě třeba jí průběžně přehodnocovat, aby nedocházelo k chybám. Vůbec nejlepší a logickou cestou k podpoře obnovitelných zdrojů energie by ovšem bylo narovnání podmínek na trhu a v energetice tím, že by se do ceny energie z uhlí či jádra započítávaly také všechny náklady, které tyto způsoby výroby vyvolávají. Až budou do každé kilowatthodiny elektřiny z uhlí či jádra započteny výdaje na léčbu chorob dýchacího ústrojí, komplexní obnovu krajiny po těžbě (nikoli pouze holá rekultivace) či tisíce let skladování vyhořelého uranu a bezpečnostní opatření v nakládání s jádrem, rázem se nám postaví energie ze slunce, větru či biomasy do úplně jiného ekonomického světla a možná že žádné dotace pro fotovoltaiku už nebudou potřeba.